Měkkožraví chovanci našich voliér - Turakové 1

V dnešním díle našeho seriálu o hmyzo a plodožravých ptácích chovaných v ČR si představíme skupinu, která u nás především v poslední době nabrala na síle a stává se velice moderní. Jsou jimi turakové (Musophagiformes).

Charakteristika řádu

S jejich systematickým zařazením to není dodnes zcela vyjasněné. V minulosti a v některých publikacích dodnes jsou řazeni do řádu kukaček (Cuculiformes). S těmi sdílejí obecnou stavbu těla. Jsou zavalití, mají relativně malou hlavu a zobák a stejnou stavbu nohy. Především však mají podobné vaječné bílkoviny. Tím jejich podobnost s kukačkami končí. V poslední době se tedy více autorů přiklání k názoru, že tvoří samostatný řád. V minulosti byli taktéž povážováni za příbuzné hoacina chocholatého. Tento řád je krásným příkladem endemismu. Všichni jeho zástupci se vyskytují pouze v subsaharské Africe, nikde jinde na světě je nenajdeme. Zde obývají tropické deštné lesy, poloopadavé lesy a savany. Jedná se o středně velké, až velké ptáky, většinou s chocholkou a dlouhým ocasem. Zobák je malý, u dvou druhů přechází rohovina na čelo, kde tvoří "štítek". Ústa jsou však široce roztažitelná a tak dokáží spolknout i zdánlivě příliš velkou potravu. Jejich noha je tzv. Semi-zygodaktylní. Pokud je noha zygodaktylní, znamená to, že 1. a 4. prst směřují dozadu a 2. a 3. prst naopak dopředu. Turakové ji však semi-zygodaktylní, 4. (vnější) prst tak může směřovat jak dozadu, tak i dopředu. U některých druhů je navíc 2. a 3. prst srostlý. Barva jejich opeření se výrazně liší podle příslušnosti k podřádu. Ty jsou mezi turaky dva. Prvním jsou turakové praví. Patří zde rody Tauraco, Ruwenzorornis, Musophaga a Corythaeola. Ptáci tohoto podřádu jsou zbarveni velice pestře. Převažuje barva zelená a červená. Mnoho druhů má však také na těle opeření bílé, modré a černé barvy. Druhy rodu Musophaga jsou zbarveny leskle fialově a rod Corythaeola je modrý. Druhá skupina nese v češtině název spáráci. Patří do ní rody Corythaixoides a Crinifer. Tito jsou naopak zbarveni velice nenápadně. Převládající barvou je hnědá, šedá a bílá. Je to dáno tím, že jsou to ptáci otevřených oblastí, narozdíl od turaků obývajících deštné lesy, kde si mohou pestré zbarvení dovolit. Ono "zbarvení" je navíc znakem který turaka odlišuje od všech ostatních ptáků. Mají totiž zcela specifická barviva. Zelenou barvu způsobuje pigment turacoverdin a je doposud jediným známým pravým zeleným pigmentem mezi ptáky. U ostatních skupin je většinou zelená barva tvořena lomem světla. Druhým ojedinělým barvivem je červený turacin který najdeme v letkách turaků. Ten je ve vodě rozpustný a tak po koupání může být barva letky značně vybledlá. U jiných skupin ptáků je pak červená barva tvořena karotenoidy. Obě tato barviva jsou na bázi měďi, což je mezi ptáky také unikátní Většinu života tráví v korunách stromů, kde také převážně sbírají potravu. To jsou hlavně plody. Méně pojídají listy a občasně také drobný hmyz a měkkýše. V oblastech svého výskytu jsou stálí a žádné migrace zjištěny nebyly. Patří mezi ptáky poměrně hlučné (především v toku). Spáráci jsou tak živočichy kteří běžně alarmují ostatní faunu před přítomností predátorů. V korunách stromů si staví silná hnízda, častěji však využívají hnízd jiných ptáků. Snáší 2 a 3 bílá vejce a mláďata jsou nidikolní. Starají se o ně oba rodiče.

Chov turaků

Zlomovým rokem pro chov turaků v České Republice byl ten letošní, čili rok 2010. V tomto roce se výrazně rozšířily řady chovatelů těchto ptáků, a především byly dovezeny druhy, které nikdy v našich chovech nebyly. Jako příklad mohu uvést turaka bělokorunkatého (Tauraco leucolophus) nebo turaka schalowova (Tauraco schalowi). Díky iniciativě pana Martina Hlásenského také vzniká "1. česká plemenná kniha turaků". Mezi turakáři to tedy vře a rozhodně se nelení. Jaké jsou tedy obecné zásady chovu těchto ptáků? Začněme chovným zařízením. Nejideálnějšími jsou kombinové či skleníkové voliéry. Jelikož si ty druhé ale může dovolit jen málokdo, tak si řekneme více pouze k těm kombinovaným. Minimálními rozměry vnitřních částí by měly být 2x1,5x2 m (dxšxv). Venkovní výlet pak minimálně také takto velký. Vnitřní část je vzhledem k tekutému trusu vhodno obložit kachličkami pro lepší možnost údržby hygieny. Jako podklad se pak nejlépe osvědčily dřevěné hobliny či pelety. S pískem příliš dobré zkušenosti nemáme. Samozřejmostí jsou pak různorodá bidla, ale i silnější lana. Zkrátka umožnit dostatek pohybu. Venkovní voliéra může být, v případě kombinovaných, nekrytá. Vhodné je husté osázení nejedovatými rostlinami. K hnízdění pak ptákům můžeme nabídnout budťo hnízdní koše nebo krychlové polobudky o přibližných rozměrech 25-30 cm. Ty vysteleme drobnými větvičkami, nejlépe březovými, nebo senem. Nutností je v zimě temperování vnitřních prostor. Postačí teplota 10°C. Vzhledem k temperování se nám jako průlety z vnitřních do venkovních voliér nejlépe osvědčily zabudované plastové trubky o průměru cca 20 cm, z jedné strany uzavíratelné. Misky na krmení umisťujeme do výšky cca 1,5 m. Rozumné je poskytnout ptákům více misek. Ať už v případě rozdělení krmiva nebo agrese mezi partnery. Turakové se rádi koupou. Proto je nutné umístit na zem nebo na vyvýšeninu větší misku. Vodu samozřejmě denně měníme. Chov s jinými ptáky, to je otázka častých sporů. Někdo s ním problémy nemá, jiný zase ano. Dle mých zkušeností mohu uvést následující. V mimohnízdní době nečiní společný chov s jinými skupinami ptáků většinou žádné potíže. V době toku tomu však může být zcela naopak. Mí banánovci fialoví (Musophaga violacea) byli v toku velice agresivní a troufli si i na tak vellkého ptáka, jakým je satyr temminckův (Tragopan temminckii). Samec turaka červenokorunkatého (Tauraco erythrolophus) byl zase v době toku agresivní na samce holuba černotemenného (Ptilinopus melanospila). V době zimování ale většinou potíže nebývají. V poklidu tak zimuji turaka červekorunkaté s drozdy černoprsými (Turdus dissimilis) nebo banánovce s frankolíny obecnými (Francolinus francolinus). Problém společného chovu však nemusí být jen ze strany turaků. Můj přítel Zdeněk Gajdoš například zkoušel chovat turaka červenokorunkatého s timáliemi čínskými (Leiothrix lutea). Dobrotu to příliš nedělalo. Jednak jsou timálie velice aktivní a rušivé, a jednak dokonce turakům zabraly i hnízdo! Krmení, to bylo vždy mým nejoblíbenějším tématem chovů. U turaků se v něm můžeme pěkně "vyřádit" Hlavní složkou je samozřejmě čerstvé ovoce. To by mělo být, dle zahraničních chovatelů, v následujícím poměru : 50% jablka, 40% hrušky a 10% jiného ovoce či zeleniny / na 1 krmnou dávku. Plody krájíme na dostatečně velké kousky, ale např. jablko můžeme klasicky zapíchnout na větev. V Zoo DK pak plody s komerčními výrobky rozmixují na kašovitou hmotu, kterou turakům podávají. Přiznám se, že mě toto zaskočilo jelikož mí turakové kašovitou konzistenci vždy odmítali a nadále odmítají. Z jablek je nejlépe podávat odrůdu Golden Delicious. Ta je údajně nejsladší. Z ostatních plodů se nám, kromě plodů s vysokým osahem železa, prakticky meze nekladou. Milují melouny, blumy, švestky, třešně, banány, papriku, rajče, salátovou okurku, strouhanou mrkev, vařenou červenou řepu, batáty, granátová jablka, fíky, hroznové víno, ananas, mango, papáju a další. V případě málo sladké zeleniny je vhodné stravu ochutit o Orlux Nectar nebo klasický Glukopur. Vyhnout se tedy musíme ovoci s vysokým obsahem železa, jelikož se jedná o ptáky náchylné na nemoc z přílišného ukládání železa – tzv. hematochromatózu. Nepodáváme tak většinu našich lesních plodů jako jahody, borůvky, ostružiny nebo rybíz. Nepodáváme také citrusové plody. Ty obsahují vysoké množství vit. C, který brání odbourávání železa z krve. Odbourávání pak můžeme naopak podpořit přidáním černého čaje do pitné vody nebo posypání stravy pšeničnými klíčky. V přírodě se živí i listy, ty můžeme nabídnout i v chovu. Nejtradičněji lze nabídnout hlávkový salát, ale můžeme podat i pupeny a listy ovocných dřevin. S přijímáním listů je to však dosti individuální. Jeden pták vám je pozře, druhý ne. Mí banánovci fialoví si například ve venkovní volíře oblíbili listy ptačího zobu vejčitolistého (Ligustrum ovalifolium). Krmení můžeme obohatit i o živočišnou složku. Nejčastěji o sušené gammarusy nebo moučné červy. Neoddělitelnou složkou je i komerčně vyráběná strava – granule a měkké směsi. Z granulí jsou bezpochyby nejlepší granule Nutribird T16. To nám potrvdili i v každé české zoo, která turaka chová. Zkuoušel jsem i granule Wittemolen, ale pokud ptáci měli na výběr, vždy dali přednost T16. Ze sypkých směsí můžeme vyzkoušet Orlux Tropical Patte nebo Witte Molen Softfood. Všechny tyto složky můžeme podávat samostatně nebo míchat dohromady.

Můžeme také podávat vitamínové a minerální přípravky, např. fa Orlux. Podávat přípravky tohoto typu do vody je zbytečné – ptáci vodu prakticky nepijí.

O odchovech se zmíním u jednotlivých druhů, které bude popsány v dalších částech seriálu.