Palawan - zelený ostrov Filipín

« Zpět na seznam článků

Palawan - zelený ostrov Filipín

  Palawan je filipínský ostrov ležící mezi Jihočínským a Suluským mořem  západně od souostroví Visayas, tento ostrov má na délku zhruba 450km, ale na šířku v průměru pouhých 40km. Palawan má převážně hornatý terén a snad také právě díky tomu,  zde “zatím”  nedochází  k tak devastujícím  zásahům do zdejších nádherných lesů, které si tak zachovávají svojí původní divokou a krásnou tvář. I když už i zde, je na mnoha místech vidět kouřící milíře a zvětšující se holá místa mezi lesními velikány. Díky své poloze, Palawan stále není hlavním turistickým cílem Filipín. Většina turistů, která jej navštíví se omezí pouze na pobyt kolem hlavního města Puerto Princes, návštěvu podzemní řeky Subterranean River, která byla vyhlášena v roce 2011 jedním z novodobých 7 přírodních divů světa a dále pokračuje na bíle pláže Sabangu a potapěčská střediska v okolí El Nida. Filipíny patří k místu s největším podílem endemických druhů na světě. Na každém ostrově tak máte možnost pozorovat zvířata, která jinde na světě neuvidíte. Bohužel z původní vegetace už jsou na Filipínách  pouhá 2% . A největší  původní pralesy je možné vidět právě na Palawanu.

Palawanský prales

Začátkem letošního roku jsem měl možnost strávit celkem dva měsíce cestováním po filipínských ostrovech a Palawan byl mou poslední zastávkou, před návratem zpět do Evropy. Společně s mým kolegou Michalem, se naší první zastávkou stal ostrov Rasa Island kde měla být podle všech průvodců a rad našich přátel, velká kolonie kakaduů filipínských (Cacatua haematuropygi​​a).Po 3hodinách jízdy  autobusem, jsme se tak nakonec dostali do městečka Narra. Tady jsme se ubytovali a vyrazili hned hledat ostrov Rasa, aby jsme se mohli podívat na návrat kolonie kakaduů, kteří se kolem 16hod. večer podle slov místních vrací zpátky na ostrov. Tento den jsme ale návrat kolonie už nestihli, a tak jsme druhý den ráno vstávali v půl páté, protože  před rozbřeskem ptáci odlétají z ostrova zpátky do vnitrozemí kde se krmí a vrací se zpět až před soumrakem. Plni očekávání jsme kolem 5hodiny dorazili na pláž, z které byl ostrov Narra vidět jako na dlani. Sedli jsem si a čekali na úchvatné přírodní divadlo, které mělo každým okamžikem začít. V 6hodin dorazil místní mladý klučina, který s dalekohledem sedl vedle nás a připravoval nás na to, že do půl hodiny to vypukne, chodí sem prý pravidelně. A skutečně, kolem 7hodinynáš malý průvodce ukazuje prstem někam do vycházejícího slunce a nadšeně pokřikuje že už letí. Zprvu jsme nechápali, kam že to máme vlastně koukat, až pak jsme si všimli skupiny 5letících bílých teček, které se přibližovaly nad naše hlavy. Musím přiznat, že naše nadšení neznalo mezí, bohužel jsme nevěděli, že těch 5kakadů byla celá odměna tří hodin, které jsme strávili na pláži. Trošku zklamaní jsme tak odcházeli z pláže s vidinou, že na ostrově určitě bude kakaduů víc a musíme se tam proto dostat. Už dříve jsme se přesvědčili, že na Filipínách je na všechno dost času a všechno jde, když bohatý turista zachřestí naditým měšcem. V tomto směru, ale trošku pokulháváme za evropským standartem, takže jsme nakonec po dalších dvou hodinách dokázali přemluvit místního rybáře, aby nás na Rasa Island dovezl. Bohužel v tu nejhorší možnou dobu , poledne, když slunce začíná nesnesitelně pálit. Jak se ukázalo ani nápad jet na ostrov v době přílivu nebyl tím nejšťastnějším, mangrovový les který na ostrově roste, nám nedovolil na ostrově zakotvit a tak jsem nakonec jen s dalekohledem z našeho katamaránu napočítali dalších 5 kakaduů, které prozradilo jejich volání v korunách stromů.

mangrovový les na ostrově Rasa

Nakonec se ale jednalo o parádní zážitek, který za tu námahu stál . Ještě ten den jsme se rozhodli, že musíme vyrazit do lesů, které jsou nadohled od Narry pod vrcholkem Mount Victoria, v těchto místech by měla také růst dosud největší objevená masožravá láčkovka (Nepenthes attenboroughii) nakonec se nám po třech hodinách podařilo sehnat malé jeepney  a po složité domluvě, kam že to vlastně chceme jet vyrážíme směrem na Estrelia Falls. Podle slov našeho řidiče tam je ten skutečný prales ..věříme tedy našemu průvodci a po hodině kodrcání jsme na místě . Na místní poměry nečekaně pěkně upravený areal, kde po krátkém chodníčku dorazíte až k malým vodopádům, kde se člověk může osvěžit v místní křištálově čisté vodě, pravda není to ta pravá divočina co jsme hledali, ale okolní příroda je perfektní. Začíná pršet a tak podnikáme jen krátký průzkum terénu a domlouváme se na zítřejší ráno se svým řidičem. Druhý den ráno jsme v 5hod. připraveni, řidič nás opět veze směrem k vodopádům, vybíráme si ale místo k zastavení a dál pokračujem po svých.

za ranního svítání..

S ranním rozbřeskem začíná krajina ožívat, během 4hodin,kdy se nám paradoxně jen díky vykáceným cestičkám daří nořit hlouběji do lesa máme možnost pozorovat nepřeberné množství druhů ptactva. Jako první se začínají ozývat “raketky” papoušci palawanští (Prioniturus platenae),díky jejich rychlosti je ale prakticky nemožné je vyfotit, to se ale nedá říct o všudypřítomných bulbulech černohlavých (Pycnonotus atriceps), kteří začínají prozpěvovat své ranní písně na stéblech bambusů.  Daří se nám zahlédnout  i kukačku indonéskou ( Phaenicophaeus curvirostris), kousek od protékajícho potoka pak sedí ledňáček Gurial (Pelargopsis capensis ),skrytá v hustém keři prozpěvuje nádherná jora černokřídlá(Aegithina tiphia),čím hlouběji, se ale člověk noří do pralesa tím těžší je ptáky v hustém porostu vystopovat.

bulbul černohlavý (Pycnonotus atriceps)

ledňáček gurial (Pelargopsis capensis)

jora černokřídlá (Aegithina tiphia)

O to větší radost máme, když nám přímo nad hlavou proletí sýkavka palawanská (Chloropsis palawanensis), cestou zpět ještě objevíme drobného krejčiříka rezavoocasého (Orthotomus sericeus).S přibývajícími slunečními paprsky, je ale čím dál těžší pohybovat se v terénu. I tak máme štěstí a postupně nacházíme i běžnější druhy jako jsou strdimilové olivovohřbetí (Cinnyris jugularis aurora), strdimilové hnědolící (Anthreptes malacensis), pávící pištiví(Rhipidura javanica),bulbulčíci filipínští  (Ixos philippinus ),jejich vzácnější příbuzní bulbulčíci palawanští( Ixos palawanensis) a nechybí ani nejčastěji pozorovaný ledňáček proměnlivý (Todiramphus chloris). Při zpáteční cestě do Narry pak máme možnost na rýžových polích pozorovat všudypřítomné volavky bílé (Egretta alba), proměnlivé(Butorides striatus) a stříbřité(Egretta garzetta), kterým dělají společnost pisily čáponohé (Himantopus himantopus).Jak se později dozvídáme měla by být v okolí Narry záchranná stanice pro kakaduy filipínské. Začíná tak opět kolotoč hledání informací, kde stanice je a jestli je možné se k ní dostat, člověk někdy až žasne co za práci dá vypáčit z místních tyhle informace, aby nakonec po dvou hodinách ježdění po městě zjistil, že stanice je ani ne čtvrt hodiny jízdy od místa kde bydlíme. Zašlý ukazatel u silnice nás nakonec dovede doprostřed polí, kde se na vstupní bráně vyjímá nápis Katala Foundation Centr. A hned pod ním je malé logo Loro Park Foundation. I když stanice má pouze 5kusů kakadů filipínských a její hlavní aktivity se přesunuly na ochranu plazů a obojživelníků žijících na Filipínách, strávili jsme zde nakonec v doprovodu ochotného ošetřovatele příjemnou hodinku a zvlášť Michal, coby bývalý terarista byl ze zařízení nadšený. Nádhernou tečkou za krásným dnem, je pak pozorování přilétajících špačků rudookých (Aplonis panayensis),kteří nocují na stromě vedle naší ubytovny. Druhý den jsem museli nádherné okolí Narry opustit  a zamířili jsme na opačný konec ostrova do turistického ráje v okolí bílých písečných pláží Sabangu.

špaček rudooký (Aplonis panayensis)

Koncem roku se Filipínami přehnal ničivý tajfun, v krátké době pak zkázu dokonalo silné zemětřesení, které po sobě zanechalo spousty škod. Ale právě díky tomu jak se ukázalo, v Sabangu nebyli skoro žádní turisté a tak jsme mohli v klidu vychutnávat místní pohody a klidu. Navíc naším hlavním cílem nebyly bílé písky, ale Sabang Mangrove Forest, kde jak jsme doufali budeme mít možnost pozorovat zoborožce běloocasé (Anthracoceros marchei). Na druhý den si tak opět domlouváme průvodce, který nás v 5hod. ráno bere na projíždku po řece. Díky tomu, že vstáváme opět tak brzo, jsme jedinými návštevníky parku a loďku máme jen pro sebe. Během projížďky se nám tak daří vidět loskutáky posvátné(Gracula religiosa), ledňáčky modrohřbeté (Alcedo meninting), říční (Alcedo atthis), holuby kovové(Ducula aenea) nádherné datly zlatohřbeté(Dinopium javanense) a nakonec i vytoužené zoborožce běloocasé (Anthracocero​​s marchei). Na cestě zpátky se necháme vysadit na druhé straně řeky a pokračujeme dál podél vyšlapané stezky. Máme v plánu dojít až ke skupině skal, kterým místní říkají Ugong rock cestou máme možnost pozorovat květozoby palawanské (Prionochilus​ plateni), dronga vlasatá (Dicrurus hottentottus)​​, dronga kouřová (Dicrurus leucophaeus), sýkory palawanské (Parus amabilis), timálie žlutobřiché (Macronous gularis)pár zoborožců běloocasých  (Anthracocero​​s marchei) a nádherné ireny tyrkysové (Irena puella).

strdimil hnědolící (Anthreptes malacensis)

irena tyrkysová (Irena puella)

Z původně plánovaného treku se nakonec vyklube 4hodinový pochod pralesem, kdy se nám podaří dojít až ke značně zchátralé cestě, která původně nesla jméno Monkey trail. V současnosti už je tahle stezka neschůdná, protože ale nemáme na výběr pokračujem dál a nakonec suchou nohou dojedem až k podzemní řece Subterranean River kamse dá jinak dostat pouze lodí.

Subterranean River

Přímo proti vstupu do podzemní jeskyně pak najdem pár tabonů filipínských (Megapodius cumingii). Po nezbytné prohlídce jeskyně, v které je možné pozorovat obrovské kolonie salangán a netopýrů, pak jako zpáteční cestu volíme jednoduší plavbu katamaránem . Puerto Princesa Subterranean River National Park představuje ojedinělé místo, bylo zde popsáno celkem 165 druhů ptáků z čehož 15 druhů je možné najít pouze na Palawanu, park také patří mezi 7 endemických ptačích oblastí na Filipínách (7 Endemic Bird Areas EBA of the Philippines by Birdlife International ). Večer se ještě vracím zpátky k mangrove a pozoruji znovu loskutáky posvátné a zoborožce běloocasé. Závěr dne pak dokresluje kýčovitý západ slunce nad bílou pláží. Další den je na řadě opět přesun zpět, tentokrát už přímo do hlavního města Puerto Princes, do našeho odletu zbývají už jen dva dni a tak  hledáme ubytování a plánujeme kam se podíváme poslední volný den. Nakonec se rozhodujeme  pro palawanskou věznici Iwahig Prison, tohle místo je totiž volně přístupné a po nezbytné osobní prohlídce a zapsání svých údajů do knihy návštěv se pak můžete v celém areálu věznice pohybovat bez omezení. Vězni jsou oblečeni do barevných triček podle toho jakého trestu se dopustili, jen ti kteří spáchali vraždu nebo jiný těžký zločin, jsou v zadní části věznice kam jsme raději ani nešli. Celý areal věznice je pak hlídaný, přimo uvnitř areálu pak je množství rýžových polí na kterých trestanci pracují, a právě tady se nechá pozorovat obrovské množství vodních a brodivých ptáků, nechyběli pisily čáponohé , jespáci, vodouši, bekasiny ani volavky. Podařilo se nám také během krátké doby najít i dva druhy chřástalů, popelavého (Porzana cinerea) a chřástala běloprsého (Amaurornis phoenicurus) raritkou pak byl ouhorlík indomalajský (Glareola maldivarum). Přímo uprostřed malé vesničky, které je v areálu věznice, jsme pak viděli několik druhů květozobů a strdimilů, zahlédli jsme i housenčíka černohřbetého (Lalage nigra), kukačku bengálskou (Centropus bengalensis) a holuby papouščí (Treron vernans). Jediným problémem, který jsme tak nakonec museli řešit bylo nesnesitelné vedro, které na otevřeném prostoru kolem poledního začalo panovat a když i dozorci začali vězně zahánět do stínu, uznali jsme že ja na čase opustit vězení a přesunout se na další místo, které jsme chtěli ten den ještě navštívit. Palawan Wildlife Rescue and Conservation Center  tak bylo posledním místem které jsme na Palawanu viděli, dlužno dodat, že v nás zanechalo hodně smíšené pocity. Pohled na 100 kusů zabavených papoušků madů modrotemených  (Tanygnathus lucionensis), stejný počet loskutáků posvátných palawanských(Gracula religiosa palawanensis),nebo skupinu binturongů  palawanských (Arctictis binturong whitei) v polorozpadlých voliérách je bohužel také obrázkem, který k Asii neodmyslitelně patří.

loskuták posvátný palawanský(Gracula religiosa palawanensis)

zoborožec běloocasý (Anthracocero​​s marchei)

Chuť nám tak na závěr spravilo alespoň pozorování strdimila bělavohrdlého (Arachnothera​ longirostra), který snad aby dostál svému anglickému jménu , Little Spiderhunter,  přímo před námi ulovil malého pavouka a odlétl s ním do bezpečí zelených keřů..

strdimil bělavohrdlý (Arachnothera​ longirostra)

Večer pak už  nezbýval čas na nic jiného, než před odletem navštívit centrum hlavního města a pozorovat jak stovky špačků rudookých sedají na elektrické vedení a připravují se na přicházející noc..