Zamražené ovoce a jeho možné důsledky

Adamův článek o možnostech v krmení plodožravých holubů jsem si přečetl s velkým zájmem a po krátké úvaze jsem se rozhodl, že se s Vámi podělím o mém způsobu uchovávání potravy, čili:

Zamražení ovoce v dobách hojnosti na horší časy aneb i plastové obaly mohou zabíjet.

Ceny tropického ovoce občas padnou na zajímavou cenu čehož využívám pro nákup většího množství za účelem zmražení na zimní období, kdy dané ovoce nebývá již k dispozici, nebo je sice k mání i  mimosezónně avšak již za několikanásobek ceny obvyklé. Jedná se např. o granátová jablka (mrazím již vyloupaná), hroznové víno, papáju, z vlastních zdrojů pak mrazím např. arónii z PL pak borůvky apod.. Vše uchovávám v menších průhledných dózách, v kterých jsou běžně balena např. sherry rajčata. Tyto obaly se dají dobře stohovat v mrazáku, z kterého si odebírám potřebné množství, které pak udržuji do zkrmení krátce v lednici. Prázdné obaly využívám opakovaně, takže opláchnu vodou, nechám vysušit (parapet okna nad radiátorem) a uskladním k dalšímu použití. Výhody mraženého ovoce podávaného v zimních měsících není nutné zmiňovat, o dopadech vzniklých s nesprávným nakládáním s obalovým materiálem se pokusím v krátkosti.

Pro chov plodožravého ptactva využívám jednu vnitřní místnost, v které mám chov zaveden v prostornějších boxech. Místnost je vybavena malou lednicí s mini kuchyňskou linkou a vodou. Vytápění je zabezpečeno  ústředním topení, kdy při nižších teplotách je nápomocen elektrický přímotop, který napomáhá dosáhnout požadované teploty. Mrazák je umístěn  před chovnou místností, takže obslužnost při každodenní přípravě krmiva je pro mne časově nenáročná. Také chovné boxy jsem se snažil zhotovit tak, aby byly účelné a daly se snadno čistit. Několik menších boxů mi zůstalo z chovu drobotiny, kterému jsem se v minulosti věnoval. Bedny o rozměru  100cm/ 75cm/ hloubky 60 cm byly nakonec dostačující i pro chov holubů malovaných (Ptilinopus pulchellus), kdy v těchto rozměrech zahnízdili a vyvedli potomstvo. Čelní mřížka je v této bedně osazena dvířky cca 20 /20 cm, u kterých není otvírání z leva doprava, ani opačně, nýbrž dvířka jsou zavěšena na dvou očkách, a otvírají se opačně než je tomu u padacího mostu. Dvířka jsou z bodované mřížky a zajištěna byla napáječkou, která při chovu holubů ztratila své využití, protože je voda holubům předkládaná v koupelničce umístěné v jednom z horních rohů chovné bedny, kde se ptáci díky své malé velikosti chodili občas i koupat. Dvířka tedy byla uzavřená vlastní vahou bez nutnosti zajištění. U větších boxů mám dvířka zhotovena z plexiskla, ty jsou vedené v šoupacích kolejničkách, takže dvířka fungují podobně jako gilotina. Myšleno tak, že bez pomocí lidské ruky je vždy zavřeno a zabezpečeno proti úletu. V dobách chovu drobotiny, kdy  jsem měl přes třicet beden, bylo každé ulehčení obslužnosti chovu přínosné, takže zásobníkové krmítka apod.. Ale to už odbíhám od tématu. Jednoho dne jsem si uvědomil, že tu již lítám půl století a hlavu mám pořádně děravou, jelikož jsem předešlý den zkrmil zbytek ovoce z lednice a z mrazáku jsem zapomněl vytáhnout novou krabičku, aby do druhého dne rozmrzla.  No což, není to poprvé a také zřejmě ne naposledy. V takovém případě potřebné množství nechám ohřát v teplé vodě. Přicházím k mrazáku a ucítím štiplavý zápach. No výborně, mě snad odešel mrazák. Kontrolka ovšem svítí, a když jej otevřu tak se zdá, že je v pořádku. To jsem blázen… Mrazák mám umístěn u dveří chovné místnosti. Zaposlouchám se a motor vrní, ale to ticho. Neslyším tangary. Otevřu dveře k ptákům a …..

Už ani nevím, jak dlouze jsem tam mohl stát. Štiplavý zápach pocházel z chovné místnosti, která byla také  lehce zakouřená. Bylo jasné, že v místnosti nemohlo nic přežít. Začal jsem hledat příčinu. Napadla mne plastová varná konev, ale ta byla ok. Až při pohledu na přímotop mi to začalo do sebe zapadat. Na přímotopu byla velká, tmavá, zapečená skvrna od plastové krabičky, kterou jsem nechal oschnout na okenním parapetu pod kterým je radiátor ústředního topení a předním jsem měl umístěný přímotop. Krabička tedy spadla tak nešťastně, že zůstala ležet na přímotopu, který ji natavil do také míry, až začal plast prokapávat  otvory v tělese na rozžhavenou spirálu. Následky ? Fatální ! Čtyři druhy Ptilinopů, dva druhy tangar, vše po více jak jednom páru + nějaký odchov. Okenní parapet je při tom dostatečně široký na to, aby se tam dala odložit daleko větší krabička, takže bych si nejraději za to nafackal.  O něco později jsem přišel na to, že mám v jednom boxu pouze uhynulého samečka, takže tu plastovou krabičku shodila holubice, která se dostala z bedny ven.  Sameček v toku občas samičku prohání, takže nezajištěné dvířka (má lehkovážnost) toho byly příčinou.

Aby se ostatní mohli poučit z chyb jiných, je nutné, aby se o nich psalo.  

Zdeněk Gajdoš