Krkavec bělokrký (Corvus albicollis)

Popis

Krkavec bělokrký je v porovnání s krkavcem velkým (Corvus corax) o něco menší (50-54cm dlouhý), má o hodně kratší ocas a vyšší zobák. Jeho špička je bílá a silně klenutá,téměř jako u krkavce tlustozobého (Corvus crassirostris), který je také jeho nejbližším příbuzným. Ačkoli je jeho zbarvení převážně černé,tak hlava, krk, hruď a hrdlo jsou černo-hnědé se slabě purpurovým leskem. Nejnápadnějším znakem jsou čistě bílá pera na hřbetní straně krku, která mu dala jméno.

Výskyt

Obývá hornaté oblasti jižní a východní Afriky, zde se vyskytuje v otevřené skalnaté krajině a v řídkých horských lesích. Poměrně běžně se vyskytuje v malých městech a vesnicích v blízkosti kopců a hor vhodných k nocování a hnízdění. Nejčastěji se vyskytuje v nadmořské výšce okolo 1000 - 3000 m, ale sestupuje až do 400 m.n.m.. Nejvyšší výšky obývá ve východní Africe, a to dokonce až 5 800 m.n.m..

Potrava

Většinu potravy sbírá krkavec bělokrký na zemi, méně často pak na stromech. Byl pozorován při "házení" želv z velké výšky na zem, nejčastěji na skály. Poté slétne na zem, a želvu s rozbitým krunýřem pozře. Pokud se krunýř nerozbil, tak se želvou znovu vzlétne, a celý proces se opakuje. Také sbírá mršiny ze silnic. Jinak se jeho potrava skládá převážně z malých obratlovců, bezobratlých, plodů a semen a zbytků lidské potravy. Pokud není rušen tak potravu sbírá přímo na dvorcích a zahradách domů.

Hnízdění

Většinou se vyskytují v párech, ale u bohatých zdrojů potravy se shromáždí 150, i více kusů. Jednotlivé páry sice během roku udržují určité teritorium, ale za potravou létají i daleko do teritorií cizích. Hnízdo buduje na skalních stěnách, příležitostně na stromech. Obvykle snáší 3-5 vajec.

Chov v lidské péči

Poslední dobou se krkavec bělokrký začíná rozšiřovat i v našich chovech. Z našich členů jej chová Zoo Praha (úspěšný odchov v 2009) nebo pan Ladislav Žoha. Z dalších institucí jej najdete například v Zoo Plzeň.