Mandelík modrobřichý (Coracias cyanogaster)

Mandelík modrobřichý

Coracias cyanogaster

Adam Bura
5619 zobrazení
Mandelík modrobřichý

Mandelík modrobřichý je jeden z druhů mandelíka chovaných v naší vlasti. Vyskytuje se v Africe, v úzkém pásu od Senegalu po severovýchodní Zair. Jedná se o druh stálý, až na malé sezónní přesuny v odobí dešťů. Délka těla činí 28-30 cm, je tedy podobné velikosti jako mandelík hajní. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Ve své domovině je to poměrně běžný pták, obývající teplé otevřené oblasti s řídkými porosty stromů. Preferuje především savany ve kterých dominují stromy rodu Isoberlinia, ale najdeme jej také ve stromových plantážích, okrajích lesů, čerstvě spálených oblastech nebo lesích u břehů jezer.

Stejně jako mandelík hajní předvádí za toku ve vzduchu “kotouly” a hlasitě křičí. Jsou silně teritoriální a zaútočí na jakkéhokoliv živočicha, který se přibliží k jejich hnízdu. Samec se páří s jednou až dvěma samicemi. Je to tedy pták monogamní, ale někdy taktéž “promiskuitní”. Samci se tak dokáží pářit I se dvěmi samicemi v intervalu pouhých deseti minut, ale jedna samice se může za stejnou dobu spářit I se třemi samci. Hnízdí v jarních a v letních měsících, od dubna do července. Obvykle snáší 2-3 vejce. Inkubace trvá 18 až 20 dní a je zajišťována oběma rodiči, ačkoliv většinu doby sedí samice. Oba rodiče se taktéž starají o mláďata, a to po dobu 30 dní po vylíhnutí, a ještě 20 dní po opuštění dutiny. Zcela nezávislá jsou mláďata ve věku přibližně 40 dní.

Mandelík modrobřichý patří mezi sociální druhy, a většinou se pohybuje ve skupinách od tří do sedmi ptáků. Byly však zaznamenány také skupiny o 20ti jedincích.

Potravu loví také z pozorovatelny, a často sleduje požáry při nichž loví živočichy, kteří se snaží před ohněm uniknout. Nejčastěji se živí velkými bezobratlými jako jsou sarančata, brouci, okřídlení mravenci a termiti. Lovi však také malé bezobratlé, například užovkovité hady. Z plodů pak pojídají například plody tzv. olejových palem..

V chovech je krmíme různými druhy hmyzu a speciálními granulemi a měkkými směsmi. Do “droždího žíru” pro tyto ptáky můžeme přidat nakrájené vnitřnosti, jako kuřecí srdíčka, žaludky nebo játra. Pochoutkou pro ně jsou pak myší či potkaní holata. Podávat můžeme také plody.

V minulosti jsme jej mohli vidět v expozicích plzeňské ZOO, dnes jej najdeme pouze u soukromých chovatelů.