Momot černolící (Momotus momota)

Momot černolící je pestrý zástupce srostloprstých vyskytující se v lesích a lesnatých krajinách východního Mexika, Střední Ameriky, severní a střední Jižní Ameriky (Peru, Paraguay, Bolívie a severní Argentina) a v Trinidadu a Tobagu. Podle současné definice tento druh zahrnuje několik subspecií (20), které můžou být jinými autory uváděny jako samostatné druhy - např. momot horský (Momotus equatorialis) - v současném českém názvosloví je uváděn jako samostatný druh.

Stejně jako většina srostloprstých hnízdí v dutinách stromů, kde snáší 3 - 4 bílá vejce.

Ve volné přírodě se vyskytuje v různých částech Střední Ameriky, obývá různá prostředí. V pacifických nížinách s dlouhým a krutým obdobím sucha, v odlesněných horských oblastech s plantážemi kávovníku, v sekundárních lesích, křovinách, stinných zahradách, zalesněných roklích, a samozřejmě také v původních lesích.

Momot černolící je 38-48 cm dlouhý, v závislosti na poddruhu. Nominátní poddruh M.momota momota váží okolo 145 gramů. Ocas je velice dlouhý. Jeho konec je oddělen holou částí a tvarem připomíná jakýsi oštěp. Svrchní strana těla je zelená s modravým nádechem. Modrá barva přechází i na ocas. Spodní část těla je zelená nebo červenavě hnědá, podle poddruhu. U všech s vyjímkou "modro korunkatého" poddruhu coeruliceps, je střed temene černý ohraničený modrým lemem. Maska je černá, a u poddruhu momota najdeme kaštanově hnědý týl.

Volání je slabé, jako soví uuuu-duuuut, ačkoli i zde najdeme rozdíly podle poddruhu.

Tito ptáci často "jen" sedí, a v hustých lesích může být velký problém je spatřit, navzdory jejich velikosti.

Jsou především hmyzožraví, ale také mění své stravovací návyky během roku a konzumují téměr výhradně plody. Z hmyzu pojídají především brouky, a mezi mnoha druhy loví například brouky nadčeledi Scarabaeoidea. Z jiného hmyzu loví velké cikády, strašilky a pakobylky, velké druhy zelených kobylek a larvy mnoha druhů. Často také pojídá pavouky a malé plazy. Momot černolící má dva způsoby zacházení s kořistí, předtím než ji pozře. V prvním případě uchopí kořist a tluče s ní do větve na které sedí tak dlouho, až se kořist přestane hýbat, často dokuď silně znetvořená. V druhém případě s ní sletí na zem, kde ji usmrtí (stejné chování pozoruji ve voliéře u toků rudozobých - pozn.aut.). Často sleduje roje "legionářských" mravenců, kterým krade jimi ulovený hmyz, pavouky, plazy a jiné živočichy.