Myšák dlouhoocasý (Urocolius macrourus)

Myšák dlouhoocasý

Urocolius macrourus

Adam Bura
6840 zobrazení
Myšák dlouhoocasý

Tento druh patřící do druhého "přeživšího" rodu je už na první pohled pestřejší. Na jinak šedo-hnědém těle nás zaujmou dva nápadné znaky. Má růžově až červeně zbarvený zobák horní čelisti a (až na špičku, a okraje) a kořen spodní čelisti. Výrazněji červená je pak i lysina která se táhne od zobáku přes oko. Druhým výrazným znakem je lesklá, modrozelená skvrna na zátylku. Nohy má růžové. Splést bychom si tedy tyto dva druhy neměli.

Vytváří 7 poddruhů a jejich rozšíření je následující.

Nominátní poddruh U.m.macrourus obývá pobřežní oblasti JZ Mauretánie a Senegalu, také byl zaznamenán v Gambii a Guinei-Bissau.

U.m.syntactus – vyskytuje se v Sahelské a Súdánské zóne od Mali, J Nigeru a S Nigérie východně do Súdánu, Eritrei a S Etiopie.

U.m.laeneni – obývá pouze pohoří Aïr Massif v Nigérii

U.m.abyssinicus – najdeme jej ve ST a J Etiopii a S Somálsku (na jih od města Beledweyne)

U.m.griseogularis – J Súdán, V Zair, Z Uganda, Rwanda, Burundi a SZ a JZ Tanzánie (pravděpodobně tento poddruh), občas se vyskytuje v JZ Etiopii

U.m.pulcher – obývá JV cíp Súdánu, V Ugandu, Keňu, J Somálsko a S Tanzánii.

U.m.massaicus – ST a V Tanzánie (východně až po pobřežní město Dar-es-Salaam).

Poddruh syntactus někdy není uznáván, a ptáci tohoto poddruhu bývají řazeni k nominátnímu poddruhu a stejné je to i s poddruhem laeneni.

Myšák dlouhoocasý typický druh suchých oblastí.

Jeho potravou jsou především plody, ale doplňuje je listy, květy a pupeny. Tedy stejně jako u předchozího druhu.

Všeobecně je světová populace klesající (hlavně v Nigérii). Zajímavé je, že například v Keni naopak jeho početnost stoupá. Uvádí se, že je to díky introdukci asijských stromů zederachů indických (Azadirachta indica), na jejichž plodech si myšáci dlouhoocasí rádi pochutnávají.

Myšák dlouhoocasý je chován daleko méně než myšák hnědokřídlý. Ze zoologických zahrad u nás jej chová pouze Zoo Plzeň. Z dalšich evropských institucí jej pak můžeme zahlédnout v belgickém Parc Paradiso S.A. Cambron, lucemburském Parc Merveilleux, německé Cologne Zoo v Kolíně nad Rýnem, v taktéž německé Wilhelma Zoo ve Stuttgartu a poslední je maďarská Szeged Zoo.

Lepší je pak situace například v U.S.A., kde jej chovají ve 13 zoologických institucích. Zde bylo k 2.červnu tohoto roku chováno 52 jedinců, v Evropě pak 42. To je pokud vezmeze poměr kolik zoologických zahrad jej chová v Evropě, a koliv v U.S.A. Pro Evropu velice slušný výsledek. Může za něj především zoo v Kolíně, kde chovají 12,10 myšáků dlouhoocasých a v posledním roce se zde vylíhlo dalších 11 mláďat!

Samozřejmě jsou pak chováni řadou soukromých západoevropských chovatelů, a možná i některých soukromníků u nás. O těch se mi však nic zjistit nepodařilo.