Záchrana tukana obrovského

orig. "Talking toucans"

V roce 2017 mne v letním vydání čtvrletníku Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) nazvaném Zooquaria zaujal článek Toma Verschoora o problematice v reprodukci tukanů obrovských (Ramphastos toco). Článek z roku 2015 měl zajímavý název "Talking toucans", doslova tedy "Mluvící tukani". Jako předseda SCHHAPP (Spolek chovatelů hmyzožravých a plodožravých ptáků) jsem autora oslovil a získal nadšený souhlas k jeho překladu a rozšíření mezi chovateli v naší vlasti.

Úvod:

V září 2014 byla rotterdamskou zoo vydána studie zabývající se obtížnostmi při rozmnožování tukanů obrovských. Výsledky vyvolaly rapidní vlnu ohlasu.

Už od doby zavedení tukana obrovského (Ramphastos toco) do kolekcí zoologických zahrad (1851, Artis Amsterdam) se prokázalo, že jeho rozmnožování v lidské péči je velice obtížné. Ačkoliv může na důvod neúspěchů, mít každý svůj názor, nebyl dosud proveden žádný výzkum na skutečné objasnění příčiny. Omezená reprodukce v zoologických zahradách samozřejmě zvyšuje riziko na udržení populace v lidské péči. Tato populace je pak také značně ovlivněna poměrně vysokou úmrtností. Ve snaze vypátrat klíč k úspěchu (či selhání) byla v Zoo Rotterdam založena studie v zastoupení "Toucan and Turaco" TAG a ve spolupráci s 25 dalšími chovateli tukanů obrovských v rámci EAZA. Hlavním cílem bylo analyzovat podmínky, ve kterých jsou zvířata v zoologických zahradách držena a porovnat výsledky úspěšného či neúspěšného chovu k získání faktorů, které jsou nejdůležitější při rozmnožování tohoto druhu.

Sběr dat:

Ke sběru dat bylo potřeba porovnat situace v různých zoologických zahradách, a dotazník byl proto vypracován ve spolupráci s několika osobami, které měly zkušenosti s chovem tukanů obrovských.

Dotazník zahrnoval následující body: reprodukci, párovou interakci, nemoci a úhyny, umístění hnízda, krmnou dávku a vybavení ubikace (expozice). Poté byl zaslán všem chovatelům tukana obrovského v rámci členských zoo EAZA. Všech 30 dotazovaných zoologických zahrad (z 36 chovatelů) odpovědělo: čtyři zoo byly z výzkumu vyloučeny z několika různých důvodů. Zbylých 26 pak bylo do výzkumu přijato. Výsledky odhalily několik zajímavých bodů, které mohou přispět k vyšší pravděpodobnosti odchovů a následnému růstu populace (pokud se několik faktorů zlepší).

Párování

Skupina jedinců (24 zvířat), kteří se v posledních pěti letech ve spolupracujích zoo rozmnožovali, byla převážně tvořena z ptáků přirozeně odchovaných pod rodiči či ptáků z odchytu. Jak ukazuje graf, 62% ptáků zapojených do reprodukce byli právě tito ptáci. Zde vidíme, že přirozeně odchovaní ptáci jsou mnohem schopnější v další reprodukci, jak se však ukazuje prakticky u všech druhů ptáků. To naznačuje, že se musíme vyvarovat párům složených ze dvou uměle odchovaných jedinců, a naopak ideální je případ páru s oběma přirozeně odchovanými jedinci. Některé zoo s jedním či více uměle odchovanými jedinci uvádějí, že tito ptáci se více soustředí na člověka než na své partnery. Dalším faktorem, který přispívá k tomuto chování, je pravděpodobně skutečnost, že kompatibilita páru se zdá být velice důležitá u úspěšně se množících párů, kde jsou ptáci velice vybíraví při volbě partnera. Většina zoologických zahrad, které zopakovaly úspěšné odchovy vlastní minimálně dva páry. To jim dává možnost okamžité výměny partnerů u párů, které jsou nekompatibilní. Během výzkumu se také jasně prokázalo, že všichni ptáci, kteří se v posledních pěti letech rozmnožili, se začali množit během sezóny po jejich spojení. Žádný rozmnožující se pár neměl dlouhé neúspěšné období před reprodukcí. To znamená, že rozhodování o výměně jedinců v páru či jejich držení musí být mnohem rychlejší než je tomu v současné době. V mnoha zoologických zahradách jsou spolu páry drženy několik let bez jediné známky o snahu rozmnožit se. Tyto výsledky tedy ukazují důležitost sledování páru a spolupráce zoologických zahrad.

Vysoká úmrtnost

Tabulka ukazuje, že za posledních pět let uhynulo ve spolupracujících zoo více než 25 dospělců kvůli chorobám, nehodám a parazitům. Jedná se o velmi vysoké číslo, především vezmeme-li v úvahu, že je v těchto zoologických zahradách aktuálně chováno 65 jedinců. Mezi hlavní příčiny úhynů patří tři nemoci, z nichž jsou dvě poměrně dobře zvládnutelné: hematochromatóza (ISD) a infekce bakterií rodu Yersinia. ISD je způsobena faktem, že tukani snadno přijímají železo z potravy, především hem-železo (železo z živočišné potravy) a potravy, která je bohatá na kyselinu citrónovou a vitamín C, které usnadňují vstřebávání železa. To se shoduje se zkušenostmi, že v několika zoo jsou součástí krmných dávek psí granule i maso a plody bohaté na kyselinu citrónovou a vit. C. Yersinia je většinou rozšířována myšmi (divokými i krmnými). Toto riziko může pomoci snížit očkování, zamezení přistupu divokých myší do ubikací a používání krmných myší od bezpečných a prověřených dodavatelů. Třetí nejčastější nemocí způsobující úhyny je tuberkulóza způsobená bakterií Mycobacterium avium. Toto onemocnění je u ptáků známo jako obtížně řešitelné, kvůli vnitrobuněčným vlastnostem a odolné buněčné stěně, která chrání bakterii proti antibiotikům. Kromě výše zmiňovaného rizika ISD ukázaly výsledky, že v 18 z 26 zoo krmí tukany stravou bohatou na bílkoviny během celého roku. Toto je v rozporu s poznatky z přírody. Několik studií ukazuje, že se tukan obrovský krmí především rostlinnou stravou a živočišnou stravu přijímá pouze během hnízdění. Vytvoření bílkovinového "vrcholu" v krmné dávce krátce před a během období rozmnožování může také výrazně zvýšit šanci na odchov.

Co dál?

Problémy s rozmnožováním a výsledky studie volají po změně v chovu tukanů. Momentálně jsou v členských zoo EAZA hlavními problémy pro zachování životaschopné populaci vysoká míra úmrtnosti (způsobena různými příčinami) a souhra jedinců v páru. Obecně nabízeným řešením by bylo odkoupení jedinců ze soukromých chovů nebo import jedinců z volné přírody. Přestože by tato zvířata měla značný benefit v obohacení genetické banky, vzhledem k vysoké úmrtnosti by se nejednalo o dlouhodobé řešení. Ke zlepšení situace je tedy důležité zvýšit spolupráci zoologických zahrad ve tvorbě kompatibilních párů a v šíření informací i zkušeností o managmentu jejich chovu. Ve snaze dosáhnout obou cílů byly vytvořeny plány k sepsání dokumentu "Doporučený postup chovu tukanů obrovských". Kromě toho je zvažován workshop o tomto druhu a jeho odchovu. Doufejme, že výsledky tohoto výzkumu pomohou zlepšit situaci těchto ikonických ptáků v zoologických zahradách EAZA a zastaví jejich pokles a naopak zajistí životaschopnou populaci!

Autoři: Tom Verschoor, výzkum, Rotterdam Zoo, Nizozemí a Adrian Walls, hlavní chovatel ptáků, ZSL London Zoo a správce ESB pro tukana obrovského

Překlad: Adam Bura a Eva Karbanová

Foto: Adam Bura