Úspěšné odchovy malých zoborožců - volné pokračování

Před několika roky jsem na stránkách  časopisu Fauna popisoval své počáteční úspěchy s odchovem zoborožců rodu Tockus, a to konkrétně toků Deckenových (Tockus deckeni).V mém chovu mají  tito ptáci své místo dodnes, stejně jako tokové rudozobí (Tockus erythrorhynchus), o kterých jsem se tehdy  zmínil pouze okrajově. Dnes tedy doplním  další informace .                                                                                                                  

Tito malí zoborožci mi dělají velikou radost a v uplynulých pěti letech mi jeden  chovný pár vyvedl  již 27 mláďat. Dnes nahlížím na  jejich chov jako absolutně bezproblémový, ale začátky takové určitě nebyly .

V publikacích o chovu exotického ptactva (mám na mysli knížky, které jsou nabízeny na českém trhu) se prakticky žádné informace o chovu zoborožců neobjevují. Světlou výjimkou jsou novější publikace „Encyklopedie ptáků chovaných v klecích a voliérách“ (David Alderton) a „Kapesní atlas exotických ptáků“ (Martin Smrček). I zde se ale autoři omezují na všeobecné informace, popřípadě publikují částečné zkušenosti některých zoologických zahrad. Nejvíce poznatků jsem načerpal z anglické publikace ( název si nepamatuji, ale jednalo se o jakýsi  podrobný atlas zoborožců). Knihu mi laskavě zapůjčil přítel Drozdek a zájmové pasáže mi zpřeložily mé děti.

 Ptáky chovám po páru ve venkovních zastřešených voliérách  rozměrů 250 x 150 x 220 cm (d x š x v). V každé voliéře jsou nainstalovány různě silné větve i s pahýly cca 5 až 10 cm dlouhými, o které si ptáci čistí vnitřní duté části svých mohutných zobáků, miska na krmení (těžší, aby při dosednutí ptáka nedocházelo k jejímu převrácení) a dále i miska na vodu. Dle dostupných pramenů  zoborožci vodu nepijí, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se ptáci minimálně snaží vodu pít nebo si alespoň namáčejí kousky potravy do vody a pak je polykají.  Pokud tuto možnost nemají, po krmení neúnavně buší zobákem do bidla (jako datli), aby se zbavili zbytků potravy. Ptáci nelibě nesou smáčení vodou, ať již při dešti nebo postřikem z hadice. Vzhledem k tomu, že se jedná o obyvatele otevřených afrických savan, nedoporučuji  ani hustě zarostlé voliéry (na rozdíl od jedné nejmenované ZOO). Na malém prostoru voliéry by  mohlo vzniknout vlhké mikroklima, které těmto ptákům rozhodně neprospívá. Z hygienických důvodů je celé dno voliéry pokryto vrstvou suché mulčovací kůry, jejíž kousky ostatně tokové používají i k výstelce hnízdní dutiny. Neměla by chybět ani větší  nádoba (nebo nízká bednička) s jemným pískem, v němž se ptáci s oblibou popelí, jako slepice.

Zoborožci jsou velice důvěřiví a brzy přilnou ke svému ošetřovateli.  Mají i vynikající postřeh. Dokáží bez problémů chytit do zobáku hozeného červa  na vzdálenost i několika metrů. Můj  sameček toka rudozobého mi po čtrnácti dnech bral moučné červy z ruky a na zavolání „Tokóó“ se ozývá  typickým „kvokáním“.  Po letitých zkušenostech se krmná dávka v mém chovu toků skládá z následujících komponentů : drobné granule pro dospělé psy malých plemen (libovolné značky), granule pro tukany (T 16) – mohou být nahrazeny granulemi BEO, míchanice sestávající z nahrubo nastrouhaného  vařeného vejce, vařené rýže, nastrouhaného jablka nebo hrušky vše doplněno zeleným krmením a   strouhankou s přídavkem sypké směsi pro hmyzožravé ptactvo a trochou drcených převařených vaječných skořápek. Nesmí samozřejmě chybět ani živočišný podíl stravy- mouční červi, zophobas, cvrčci, sarančata, švábi, holátka myší apod. Velmi se mi osvědčilo i zkrmování pokrájených syrových kuřecích srdíček.. Vitaminové preparáty prakticky nepoužívám. Uvedený seznam je samozřejmě pouze výčtem těch druhů krmiv, které jsem ve svém chovu vyzkoušel a které ptáci celkem ochotně přijímají, a nejsou tedy každodenní součástí krmné dávky (vyjma granulí).  Skladbu  krmné dávky samozřejmě upravuji .V období hnízdění převažuje živočičná složka v mimohnízdní době je tomu naopak.

Zimu tokové přečkávají  v temperované sklepní místnosti s celodenním osvětlením  v klecích 150 x 60 x 60 cm (d x š x v) pro každý pár při teplotě 10–12 ^oC.

Ptáci hnízdí v  přírodní kmenové budce (kaštan) o rozměrech cca 60 cm výška, průměr dna 35 cm, vletový otvor 15 cm nade dnem, oválného tvaru a rozměrů 10 x 7 cm. Dno budky je vysypáno směsí rašeliny, hoblovaček  a říčního písku v poměru 1:1:1 ve vrstvě asi 10 cm. Pro zazdívání dutiny předkládám na samostatné misce silně zvlhčený jíl .

Pokud příznivé jarní počasí dovolí ptáky do venkovních voliér vypustit již v březnu,  stihnou zahnízdit 2x ( hnízdní cyklus trvá cca 70 -80 dní dle počtu mladých v hnízdě).  První kontrolu hnízda provedu v den, kdy samice dutinu opustí, a mláďata se začnou sama znovu zazdívat. V loňském roce jsme se  pokusili o umělý odchov  mláďěte, které bylo odebráno ve stáří cca 3 týdny. Mládě (samička) bylo bez problémů odchováno k samostatnosti v malé kleci při pokojové teplotě. Jedinou vadou na kráse byla skutečnost, že po každém krmení se mládě snažilo vlastním trusem “zazdívat” mezery mezi dráty a v okolí klece byl tudíž soustavný nepořádek (má milovaná manželka se chovala velmi velkoryse a tento svinčík několikrát za den uklízela). Ještě poznámka pro případné šťouraly – mládě jsme odebrali proto, že jeho sourozenci se již dávno proháněli ve voliéře a samice se připravovala na další hnízdění. Nevzletné mládě by určitě vypuzovala z budky a mohla by mu i ublížit. Pohlavní dimorfismus je patrný již u mláďat (samečci jsou obvykle větší a mají mohutnější zobák s náznakem tzv. hřebenu, což je v podstatě jakési  výraznější klenutí svrchní hrany horní čelisti zobáku.  Společný chov s jinými druhy ptáků jsem nezkoušel (vyjímkou bylo pouze jedno společné zimování mladých toků ve voliéře s většími druhy křepelů). Co dodat závěrem?  Po zvládnutí  základů chovu malých zoborožců je už  jenom krůček k chovu středních a nebo i  velkých druhů těchto impozantních ptáků. Ale to už je zase jiná kapitola.

 Novák Vladimír – Chlum u Třeboně